Služební auto v podnikání - povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele  
zpracoval Stanislav Houdek

Dotaz :

Jaké jsou povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců v souvislosti se služebním automobilem v podnikání? Čtěte následující shrnutí...

Odpověď

1. Školení řidičů
Zaměstnavatel je povinen zajistit pro své zaměstnance školení řidičů. Školení řidičů je rozděleno do tří základních kategorií v závislosti na vozidle, které zaměstnanec řídí.

1. Kategorie -  v  § 48 odst. 1 zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (zákon č. 247/2000 Sb.) je stanoveno:

Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů v rozsahu 16 hod. ročně a přezkoušení jednou za 3 roky je povinna se zúčastnit osoba, která řídí:

• motorové vozidlo vybavené zvláštním výstražným zařízením se zvláštním světelným zařízením modré barvy;
• vozidlo taxislužby;
• nákl. vozidlo, specielní vozidlo a jízdní soupravu, mimo takové jízdní soupravy, jejíž součástí je jako tažné vozidlo zemědělský nebo lesnický traktor, pokud největší povolená hmotnost vozidel nebo jízdní soupravy převyšuje 7500 kg;
• vozidlo pro přepravu více jak 9 cestujících včetně řidiče.
• Zaměstnavatel je ze zákona povinen ve výše uvedených případech zajistit pro své zaměstnance školení a přezkoušení. Školení je možné zajistit prostřednictvím autoškoly. Pozor při jejím výběru – autoškola musí mít oprávnění provádět školení v požadovaném rozsahu a v případě přezkoušení musí být přítomen příslušný zkušební komisař.
• Školení a přezkoušení nepodléhá řidič, který provádí silniční dopravu soukromé povahy bezúplatně.

2. Kategorie - v § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 111/1994 Sb. je uvedeno: Tuzemský dopravce je povinen zajistit, aby práce řidiče z povolání vykonávala osoba, která se zúčastnila školení řidičů z povolání a úspěšně absolvovala přezkoušení z pravidel silničního provozu.

Pojem řidič z povolání není v zákoně nikde přesně definován. Podle ministerstva dopravy a spojů lze za takového řidiče považovat:

·         řidiče, který řídí vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě;

·         dopravce, který provozuje dopravu pro cizí potřeby a zároveň je řidičem.

Povinnost školení a přezkoušení je stanovena, ale není zákonem dáno v jakém rozsahu a v jakých časových intervalech musí být provedena. Stejně není tak stanoveno kdo je k tomu školení a přezkoušení oprávněn. Záleží tedy na zaměstnavatele jakým způsobem tuto záležitost stanoví a sám zajistí. I zde doporučujeme využít služeb autoškol.

3. Kategorie -  Zákoník práce (zákon č. 65/1965 Sb.) v § 133 odst. 1 písm. e) ukládá, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pravidelně ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Odst. f) ukládá zajistit za tímto účelem školení. Opět není stanoven rozsah a kdo školení smí provádět. Je tedy věcí zaměstnavatele koho školením pověří. Školitel by měl být volen tak, aby byl schopen zajistit dané odbornosti není předepsaná autoškola.

Ještě je nutno zdůraznit, že v § 135 odst. 4 písm. a) zákoníku práce je stanovena povinnost zaměstnanců účastnit se školení zajišťovaného zaměstnavatelem v zájmu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. O provedených školeních musí mít zaměstnavatel vedenou průkaznou evidenci. Uvedené školení musí tedy absolvovat řidiči, kteří nepatří do předcházejících kategorií. V minulosti se tato skupina řidičů nazývala jako řidiči „referenti“. Jedná se o osoby, které při výkonu svého povolání řídí služební motorové vozidlo ať pravidelně nebo jen občasně. Rovněž to může být soukromé vozidlo užité ke služební cestě. Pozor na pojistnou ochranu při vzniku škodné události v důsledku dopravní nehody.

Školení, případně přezkoušení by mělo být provedeno vždy před zahájením činnosti a pokud se jedná o opakované školení či přezkoušení obnovovat v pravidelných intervalech, pokud jsou stanoveny nebo pokud dojde ke změně pracovních podmínek (např. převedení na jinou práci apod.)

2. Zdravotní způsobilost řidičů
Zdravotní způsobilost řidičů upravuje zákon č. 361/2000 Sb. v § 87. Po provedení pravidelné lékařské prohlídky vydá posuzující lékař povinné osobě posudek o zdravotní způsobilosti. Posudek o zdravotní způsobilosti musí mít písemnou formu ( vyhláška 277/2004Sb., o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel)

Pravidelným lékařským prohlídkám je povinen se podrobovat:

• řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení (např. vozidla policie, záchranné služby, požární ochrany atd.);
• řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě;
• řidič, u něhož je řízení motorového vozidla předmětem samostatné výdělečné činnosti prováděné podle živnostenského zákona;
• držitel řidičského oprávnění skupin C, C+E, D, D+E nebo podskupin C1, C1+E, D1 a D1+E, který řídí motorové vozidlo zařazené do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění (zdůrazňujeme, že se toto ustanovení týká osoby, která toto vozidlo řídí);
• držitel osvědčení pro učitele pro výcvik v řízení motorových vozidel podle zák. 247/2000 Sb.

3. Frekvence lékařských prohlídek
Vstupní lékařské prohlídce je osoba povinna se podrobit před zahájením výkonu činnosti; dalším pravidelným prohlídkám pak po dovršení 50 let věku každé dva roky a po dovršení 50 let věku každoročně.

Ostatní držitelé řidičského oprávnění jsou povinny se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve 6 měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku. Po dovršení 68 let věku je musí řidiči tuto lékařskou prohlídku podstoupit každé 2 roky.

Posuzující lékař z hlediska zdravotního stavu posuzované osoby může stanovit i lhůty kratší nebo nařídit odborná vyšetření. Posudek musí mít písemnou formu. Řidič, který nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti je podle zákona zdravotně nezpůsobilý k řízení motorových vozidel. Pokud je řidič zdravotně způsobilý jen s podmínkou nebo nezpůsobilý, je posuzující lékař povinen tuto skutečnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (podle místa trvalého pobytu řidiče), a případně též zaměstnavateli a zašle mu kopii posudku o zdravotní způsobilosti.

Náklady na pravidelnou lékařskou prohlídku osob v pracovněprávním vztahu hradí zaměstnavatel, v ostatních případech sám žadatel.

Který lékař smí provést prohlídku  - posuzujícím lékařem se rozumí:

• registrující praktický lékař;
• lékař zařízení závodní preventivní péče;
• kterýkoli praktický lékař u osoby, která nemá registrujícího praktického lékaře nebo lékaře zařízení závodní preventivní péče.

4. Další povinnosti zaměstnavatele
Nařízení vlády č. 168/2002 Sb. stanovuje další požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování silniční dopravy.

1.  Zaměstnavatel je povinen zajistit způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování silniční dopravy, obsluze, opravách, kontrole a údržbě dopravních prostředků a činností s tím souvisejících, tak, aby:

• byly určeny prostory pro bezpečné nakládání a vykládání přepravovaného nákladu a určen zaměstnanec, který řídí a koordinuje tuto činnost;
• byly vydány organizační pokyny pro vykládku a nakládku zvláště těžkých nebo rozměrných nákladů a pro připojování a odpojování dopravních prostředků byl zajištěn dostatečný počet zaměstnanců pro tyto činnosti, a před zahájením prací určen způsob jejich dorozumívání;
• bylo pracoviště mimo pozemní komunikace v případě potřeby vyznačeno výstražnými tabulkami, dopravními značkami, případně nahrnutím zeminy tam, kde hrozí nebezpečí zřícení nebo zasypání dopravního prostředku, a za snížené viditelnosti byla nebezpečná místa v terénu opatřena světly, odrazkami nebo odrazovými deskami;
• v případě, že to vyžadují okolnosti, byl zaměstnanec při pohybu na pracovišti mimo pozemní komunikace seznámen s místními provozními podmínkami.

2. Zaměstnavatel je dále povinen zajistit, aby zaměstnanec:

• neodstavoval dopravní prostředek na nevhodném místě z hlediska bezpečnosti práce, zejména v ochranném pásmu inženýrských sítí, nevjížděl na místa, kde povrch terénu není dostatečně pevný, široký a sjízdný;
• používal při výstupu na ložnou plochu dopravního prostředku, při sestupu z ní a při plachtování žebřík nebo jiné vhodné zařízení;
• zabezpečil bezpečné otáčení nebo couvání za pomoci dalšího zaměstnance, vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled nebo terén mimo pozemní komunikace;
• prováděl kontrolu spojení a kontrolu zajištění závěsného zařízení dopravního prostředku při připojování dopravního prostředku a po odpojení prováděl kontrolu odpojení a zajišťoval rozpojené dopravní prostředky proti samovolnému pohybu;
• používal při odstraňování poruch, ke kterým došlo během jízdy na pozemních komunikacích a kdy je nutno na ně vstoupit, výstražné vesty s vysokou viditelností vyhovující požadavkům normových hodnot (tyto vesty nespadají do povinné výbavy vozidla jako takového podle vyhl. č. 341/2002 Sb., ale je nutno zajistit, aby pracovníci vestu ve výše uvedených případech používali).

3. U zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní předpis, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby:

• nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení;
• během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplívající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby;
• vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.

Zvláštní předpisy jsou např. AETR – vyhláška č. 108/1976 Sb. či zákon č. 111/1984 Sb. Vztahují se pro náročnější přepravy osob a nákladu. V ostatních případech je nutno z hlediska zajištění bezpečnosti přepravovaných osob a nákladu dbát na dodržení výše uvedeného ustanovení.